Hlavně o koních ale objeví se i jiná zvířátka;p

Andalusie je pro mnohého milovníka koní nejkrásnější částí celého Španělska. A tak se během naší dovolené zdálo téměř nemyslitelné, abychom si nádherných andalusanů neužili při představení, které se v plejádě nejrůznějších atrakcí a lákadel, rozesetých v recepci hotelu, alespoň z našeho pohledu, jednoznačně vyjímalo.

Podvečerní hodinovou show s magickým názvem „Ritmo A Caballo“ jednou týdně nabízí El Centro de Equitacion „EL RANCHITO“ v odlehlejší části přímořského letoviska Torremolinos. Do okolní krajiny vkusně zapadající areál byl postaven ve čtyřicátých letech minulého století, další rozkvět v podobě výstavby kryté haly, pískové jízdárny o rozměrech 35x80m, výběhů a výcvikového koutku pro klidnou přípravu hříbat k budoucímu výcviku zaznamenal v roce 1982. Tehdy přešel pod správu José Gonzalese, dnešního majitele a „duchovního otce“ El Ranchita. Jedná se o typicky rodinný podnik, na kterém se podílejí Josého bratr, synové a snachy. Ti všichni se také během představení představili v sedle. Jejich největším pokladem jsou hrdí, odvážní, plní radosti z pohybu a zejména dobrosrdeční krasavci plemene Cartujanos, jedné z nejstarších a nejčistších ras.

Necelou půlhodinku čekání na zahájení programu jsme využili k prohlídce stájí. Komplex pěti desítek boxů ve tvaru písmene E koním umožňoval nepřetržitý vizuální kontakt. Zaujaly nás nejenom ručně dělané keramické cedulky se jmény či stropy, zdobené motivy znázorňujícími významná španělská města, ale také celkové rozměry jednotlivých boxů, které vzhledem k tělesné konstituci většiny koní působily dosti malým dojmem.
Na pečlivě udržované postroje v útulné sedlovně, rovněž vyzdobené typickými modrými kachlíky „azulejos“, byl příjemný pohled. K dispozici bylo i několik stejně adaptovaných mycích boxů. Poukazovat na precizní čistotu a pořádek v celém areálu by v tomto případě bylo nošením dříví do lesa.

Úderem šesté hodiny do kryté a sluncem vyhřáté haly (20x40m, kapacita 600 mít) přicválalo kvarteto jezdců v tradičních starošpanělských krojích, za sedlem dívčí doprovod v bohatě nařasených pestrobarevných šatech a neodmyslitelnou květinou ve vlasech. Podobné momentky zachycující atmosféru nejrozmanitějších slavností obsahuje většina turistických průvodců a publikací o Andalusii. Po této převážně cvalové čtverylce nazvané FANTASY OF FAIRS následovala ukázka vysoké španělské školy AMAZON DREAM, předvedené v dámském sedle. Celkový dojem lze shrnout do několika málo slov: krása pohybu, stoprocentní symbióza a neuvěřitelně lehká ovladatelnost ohnivého hřebce křehkou jezdkyní.
Práci ze země na dlouhé otěži předvedla smíšená skupina běloušů a vraníků. Užaslí diváci měli pocit, že pasáž, piafa, španělský krok nebo kapriola jsou jejich nejpřirozenějším pohybem. Na tuto strhující podívanou navázala HIGH SCHOOL CAROUSEL, totožné ukázky cviků španělské školy, tentokrát pod sedlem. Šestice jezdců se na hřbetě svých bílých partnerů protančila rytmem hudby a podtrhla mechaniku chodů, pro hrdé a okouzlující andaluské koně tolik typickou. Našincům méně známá část programu TRABAJOS DE CAMPO měla přiblížit nepostradatelnost tamních koní při všední práci s býky na pastvinách. Za téměř milimetrovou přesnost při balancování kolem dlouhé tyče „carrocha“ mohutný hnědák i José Gonzales v jeho sedle sklidili zasloužený potlesk.

Ani ten, kdo by snad postrádal plnokrevné rychlonožky, nebyl tentokrát o svou zálibu ochuzen. V mnohých pubech po většinu dne mohl zkoušet štěstí v on-line sázení při přímých přenosech z nejrůznějších dostihových drah Evropy a zámoří. V době našeho pobytu byly zraky převážně anglických fanoušků upřeny na obří obrazovku, přenášející třídenní mítink Royal Ascot, z důvodu rekonstrukce mimořádně konaného v Yorku. Mimo tento dostihový svátek konzumenti navíc mohli souběžně fandit svým favoritům startujícím v Newmarketu, Warwicku, Redcaru, Newcastlu, Doncasteru, Curraghu, americkém Churchill Downu či francouzském Auteil a Saint-Cloud.

Pro nás byl tento neobyčejný a náročný televizní maraton umocněn startem českého zástupce Darsalama při čtvrtečním Gold Cupu (Gr.1 na 4000m). Jeho bílá lysina se dlouho objevovala ve vedoucí skupince a my se díky jeho odvážnému výkonu se špetkou národní hrdosti čepýřili mezi početnou řadou přítomných diváků, kteří při našem skandování a povzbuzování uznale pokyvovali. Ačkoliv se jeho výsledné deváté místo pro nezasvěcené může zdát nezajímavým, na stránkách Racing Postu se náš hrdina na barevné megafotografii opravdu vyjímal.

Pro každého, jenž kromě blahodárných slunečných paprsků a šumícího moře ke spokojenosti potřebuje i dovolené kousek svojí „drogy“, je Andalusie tím správným cílem.

Fotogalerie: