Lipicán
Lipicán je tak dokonale spojen s vídeňskou Španělskou školou, že si téměř nelze přestavit jedno bez druhého. Ve skutečnosti se však tito bílí koně chovají skoro na celém území někdejší rakousko-uherské monarchie, a nejen pro potřeby vídeňské Španělské školy v rakouském Piberu. Vzdor konfliktu v bývalé Jugoslávii se plemeno dosud chová v Lipici ve Slovinsku, odkud pochází a kde drsná vápencová divočina krasu podstatně ovlivnila jeho charakter a dala mu jméno. Chov lipicána se však v posledních desetiletích rozšířil do mnoha evropských zemí a rovněž i do Ameriky a Austrálie.
Celkem bylo 6 hlavních hřebců-zakladatelů slavných kmenů. Byli to: Pluto, bělouš, narozený r. 1795, čistě španělského původu, získaný z dánského dvorního hřebčína; Conversano, černý neapolitán, narozený r. 1767; Favory, plavák narozený r. 1779 v Kladrubském hřebčíně; neapolitano, hnědák z Polesiny, narozený r. 1790; Siglavi, arab narozený r. 1810 a konečně Maestoso, kladrubský bělouš, narozený r. 1773 v Kladrubech. Z původních 23 rodin dosud v Piberu existuje 14. V Piberu se pro Španělskou školu chovají koně od r. 1920, jen v době 2. světové války byl chov přesunut do bezpečí, a to do Hostouně na Šumavě v Československu.
V lipickém hřebčíně bylo vždy zvykem chovat bělouše, protože ti se jevili pro důstojnost císařského domu jako nejvhodnější. Samozřejmě, že zde existovali, a to až do 18. století, koně jiných barev. Moderní lipicán je povětšinou bílý, hříbata lipicánů se rodí tmavá. Příležitostně se v chovu vyskytnou i hnědáci, kteří se ale do chovu nezařazují. Je však tradicí vždy jednoho držet přímo ve Španělské škole.
Popis plemene
Výška: něco málo přes 152 cm
Zbarvení: hlavně bělouši, ale objevují se i hnědáci, vraníci nebo ryzáci
Stavba těla: hlava je obvykle velmi hezká, mírně klabonosá a pěkně zavěšená na krku. Někdy se ve výrazu objevují stopy araba, ale většinou je dojem španělský; lopatka je svalnatá, poněkud strmější; krk je středně dlouhý, výše nasazený a vysoko nesený, kohoutek je málo výrazný; silné, kostnaté nohy, u starších typů někdy s delšími holeněmi a kratším předloktím; kopyta jsou tvrdá, dobře utvářená
Zajímavost:
Lipicáni se také chovají ve státních hřebčínech v Maďarsku, Rumunsku a v bývalém Československu (dnes hlavně v hřebčíně v Topol´čankách na Slovensku). Skoro všude jsou zastoupeny některé ze šesti základních kmenů; jen Szilvasvardský hřebčín v Maďarsku chová další, a to Incitato a vlastní linii Tulipan.