Italský chladnokrevník
Nejpopulárnějších těžký kůň v Itálii, italský chladnokrevník – rovněž známý jako zemědělský těžký kůň – silně připomíná krásného bretona, který značně ovlivnil jeho vývoj. Italský chladnokrevník pochází z Ferrary na severu země, kde se vyvinul v druhé polovině devatenáctého století, kdy byla neapolská krev zkřížena s araby a hackneyi a vznikl lehký pracovní kůň.
Postupem doby vznikla potřeba těžšího zemědělského koně a těžkého dělostřeleckého koně, a proto chovatelé začali používat novou krev, především buloňskou. Pak, ve dvacátých letech minulého století bylo použito čistokrevných bretoňských hřebcl k vytvoření typu koně známého nyní pod názvem italský chladnokrevník.
Přitažlivý, mohutný a osvalený italský chladnokrevník je proslulý svou stavbou těla a aktivními chody. Je schopen udržet dobré tempo i při tahání těžkých nákladů. Končetiny jsou krátké a velmi silné, s dobře utvářenými svaly a velkými klouby. Ačkoliv poptávka po tažných koních v Itálii jako všude poklesla, italského chladnokrevníka můžeme i dnes vidět při práci na menších farmách a je chován i na maso.
Popis plemene
Výška: hřebci 152,5 – 162,5 cm, klisny 142,25 – 152,5 cm
Zbarvení: převážně ryzáci se světlou hřívou a ocasem. Méně často tmaví hnědáci
Stavba těla: hranatá hlava s širokým čelem, velkýma očima a nozdrami a malýma pohyblivýma ušima; svalnatý, mírně vyklenutý krk; šikmé plece; hluboký hrudník, krátký silný hřbet s širokým, mírně se svažujícím křížem; krátké silné nohy se svalnatými předloktími a velkými klouby, krátké spěnky a velká, dobře stavěná kopyta
Zajímavost:
Plemenná kniha italského chladnokrevníka byla zřízena v roce 1961. Koně přijati do registrace jsou označeni na levé straně zádě plemenným výžehem – žebříkem s pěti příčkami ve štítu.