Hlavně o koních ale objeví se i jiná zvířátka;p

Minimální základní vybavení jezdeckého koně tvoří sedlo a uzdečka.
Nejjednodušším prostředkem ovládání koně je stíhlová uzda (nebo-li uzdečka). Existuje několik druhů stíhlových udidel. Nejjednodušší a pro koně nejmírnější je nelomený typ, které působí na přepážku v hubě koně, což se část spodní dásně, kde nejsou zuby. Lomené udidlo je daleko tvrdší, neboť vyvíjí tlak také na koutky huby. Udidlo může mít volné kruhy nebo olivky (ty zabraňují skřípnutí pysků do kroužku udidla). Druh uzdy a udidla závisí do značné míry na koni a někdy je nutné vyzkoušet řadu nejrůznějších druhů, než najdete to, které Vám a vašemu koni nejvíce vyhovuje. Stihla se vyrábějí z nerezavějící oceli, která se dobře čistí a dlouho vydrží, gumy, plastiku nebo nylonu. Kůň v velmi citlivou hubou často potřebuje nekovové udidlo.

pozn. druhy stihlový udidel + pákové udidlo (sněhulák, klasické kroužkové, kroužkové s gumou, déčkové, oliva, pákové udidlo, roubíkové udidlo)

Uzda
uzda se skládá z nátylníku a nastavitelných lícnic, k nimž je připojeno udidlo, podhrdelník, který brání nátylníku, aby nesklouzl přes uši, a čelenky, která zamezuje sklouznutí z krku. Může zde být i nánosník. Většina uzd je vyrobena z kůže, ale v poslední době se hodně rozšiřuje výroba uzd z nylonu a podobných látek. Úzké řemínky se hodí lépe pro ušlechtilé štíhlé koně, například plnokrevníka, zatímco pro těžké chladnokrevníky spíše širší.

Nánosník
Je možné použít různé typy nánosníků. Značně rozšířený anglický nánosník (cavesson) se používá spíše z estetických důvodů, neboť řada lidí má pocit, že kůň je „nahý“, jestliže nemá žádný nánosník. Další nánosníky představují dodatečný způsob ovládání koně především tím, že mu brání vyhnout se působení udidla otevřením huby a překřížením čelistí. Dalšími druhy nánosníků jsou např. mexický, hannoverský a kombinovaný.

a,b, c,
pozn. a, = anglický nánosník // b, = mexická nánosník // c, = kombinovaný nánosník

Martingal
(= řemen procházející kolem hrudníku a mezi předníma nohama, jímž procházejí otěže) se používá především jako zábrana, aby kůň nezdvihal hlavu nad určitou úroveň. Můj osobní názor na martingal je takový, že martingal používaný hlavně v parkuru je zbytečný, protože kůň nad překážkou potřebuje pořádně natáhnout krk, což mu martingal nedovoluje, při výcviku mi připadá také trochu zbytečný, maximálně pro koně, kteří opravdu zlobí pod sedlem a nespolupracují. Já osobně martingal nepoužívám, nemám k tomu důvod.

Hackamore
nebo-li bezudidlová uzda se používá u těch koní, kteří obtížně přijímají udidlo nebo mají problémy s hubou či zuby. Hackamore působí tlakem a páčením na nos a bradu. Čím jsou lícnice uzdy delší, tím je jeho funkce tvrdší. Hackamore může používat jen zkušený jezdec – brzdící sílá může být velká,ale obraty se daleko snadněji provádějí s klasickým udidlem. Hackamore stejně jako uzda nepatří do rukou necitlivým a hrubým jezdcům, určitě ne začátečníkům, kteří mají tendenci cukat s otěžemi.

Sedla
Stejně jako uzdy se tradičně vyrábějí z kůže, ačkoliv dnes si můžete pořídit levnější, vyrobené ze syntetických hmot. Všechna sedla jsou tvořena kostrou z dřeva nebo lépe z umělé hmoty. Pro každodenní ježdění se hodí universální sedlo, které, jak název napovídá, je určené pro nespecifické druhy jízdy. Pro drezúru a parkur se vyrábějí speciální sedla, určená pouze tato sportovní odvětví.

Drezurní sedlo
má hlubší sed a rovnější bočnice než universální sedlo, což umožňuje jezdci použít delší třmeny a mít větší část nohy v kontaktu se sedlem.
Skokové sedlo
má hlubší kostru a kolenní opěry, což jezdci umožňuje jet s kratšími třmeny a zaujmout potřebný sed.

a, b, c, d,
pozn. a, = westernové sedlo // b, = všestranné sedlo // c, = drezurní sedlo // d, = parkurové sedlo

Kovové třmeny se vyrábějí z nerezavějící oceli a musí být dostatečně velké, aby na každé straně jezdcovy boty byla mezera přinejmenším 1,5 cm. Kvalitní třmenové řemeny jsou základní podmínkou bezpečnosti.

Je důležité, aby sedlo vyhovovalo jezdci i koni. Nesmí bránit pohybu plecí a svírat kohoutek nebo tlačit na páteř koně. Váha jezdce by měla být rovnoměrně rozložená na velkých svalech po obou stranách páteře. Nesprávně sedící sedlo může způsobit otlaky hřbetu. Tlak a délka jezdcových nohou musí být také vzaty v úvahu, neboť není možné jezdit dobře v nepohodlném sedle.

Podbřišník
Sedlo drží na místě podbřišník nebo podbřišníky, jejichž tvar závisí na stavbě těla koně, typu sedla a typu práce, pro nějž je sedlo určeno. Podbřišníky se většinou vyrábějí z kůže, ale dnes je dostanete i ze syntetických materiálů, které se lépe udržují.

Sedlová poduška (dečka)
Sedlová poduška upevněná pod sedlem zajišťuje větší pohodlí pro koně než kožený povrch sedla. Sedlová poduška se vyrábí z přírodních materiálů, aby mohla sát pot. Střed musí být dobře zasunut do tunelu sedla, aby netlačil na páteř. Podušky je nutno pravidelně prát, neboť špína by mohla způsobit potíže.

Poprsák
zabraňuje, aby sedlo nesklouzlo dozadu. Kožený poprsák má poutka, která jsou připevněna ke kroužkům sedla. Dostihový poprsák, známý jako Aintree, je široký pruh síťoviny nebo elastické hmoty, který prochází přes prsa a upevňuje se na podbřišník.