Verše
12. 8. 2008
Kdysi byl mojí láskou,
kůň bílý jak sníh,
bílá hříva mu vlála
do všech dětských snů mých.
Táta neměl moc peněz,
celý roky se dřel,
nadělal spousty dluhů,
jen aby ho měl.
Když pak s běloušem prvně
na dostihy šel,
na jeho rychlé nohy
vsadil všechno co měl.
Bělouš běžel tak lehce,
jako když vánek vál,
všechny koně a jezdce,
za sebou zanechal.
Při každém jeho skoku
rostla naděje v nás,
ale při jednom upad
a zlámal si vaz.
Táta neřekl slovo,
jako socha tam stál
a já poprvé viděla,
jak se rozplakal.
Kdysi byl mojí láskou,
kůň bílý jak sníh,
bílá hříva mu vlála
do všech dětských snů mých.
===================================================
Spoután uzdou,sedlem,řemeny,
dělá na váš povel vše,co se sluší.
Přesto nespoutaný běhá po Zemi,
s divokou a plachou duší.
Opředený dávnou pavučinou mýtů
starých i těch nových pověstí,
poznal za ty věky vše,
od citu až po hořkost,trpkost bolesti.
Tolik síly,vznešenosti,krásy,
rychlý jako vítr ohnivý,
přesto vždy,když zlé se zdají časy,
tesknotu a slzy mu smím schovat do hřívy.
Proto díky dát chci vám,
vy duše křehké,
že se mám kde smát i vyplakat,
životem dál jít už bude lehké
nejdu sama,směla jsem vám své srdce dát
kůň bílý jak sníh,
bílá hříva mu vlála
do všech dětských snů mých.
Táta neměl moc peněz,
celý roky se dřel,
nadělal spousty dluhů,
jen aby ho měl.
Když pak s běloušem prvně
na dostihy šel,
na jeho rychlé nohy
vsadil všechno co měl.
Bělouš běžel tak lehce,
jako když vánek vál,
všechny koně a jezdce,
za sebou zanechal.
Při každém jeho skoku
rostla naděje v nás,
ale při jednom upad
a zlámal si vaz.
Táta neřekl slovo,
jako socha tam stál
a já poprvé viděla,
jak se rozplakal.
Kdysi byl mojí láskou,
kůň bílý jak sníh,
bílá hříva mu vlála
do všech dětských snů mých.
===================================================
Spoután uzdou,sedlem,řemeny,
dělá na váš povel vše,co se sluší.
Přesto nespoutaný běhá po Zemi,
s divokou a plachou duší.
Opředený dávnou pavučinou mýtů
starých i těch nových pověstí,
poznal za ty věky vše,
od citu až po hořkost,trpkost bolesti.
Tolik síly,vznešenosti,krásy,
rychlý jako vítr ohnivý,
přesto vždy,když zlé se zdají časy,
tesknotu a slzy mu smím schovat do hřívy.
Proto díky dát chci vám,
vy duše křehké,
že se mám kde smát i vyplakat,
životem dál jít už bude lehké
nejdu sama,směla jsem vám své srdce dát
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
